I toto je Praha !

Svůj první příspěvek začnu pěkně od hlavního města. V Praze bývám celkem často, mám tam kus rodiny, takže mi určitě není neznámá. Od mala se mi však nelíbilo centrum, tedy ty hlavní atrakce. Předražené, takřka zaprodané turistům, duch starého města z něj naprosto vyprchal a původní život je ten tam. Vrcholem všeho bylo zpoplatnění Zlaté uličky. Centrum je tedy nejlepší mimo turisticky zajímavé časy, mimo sezónu a možná ještě lépe za špatného počasí.

Praha ale není jen centrum !

Praha je velké rozmanité město o rozloze 496 kilometrů čtverečních. Nejvyšší bod u Sobína dosahuje nadmořské výšky těsně pod 400 metry nad mořem a nejnižší bod (hladina Vltavy v Sedlci) je níže než pouhých 180 metrů nad mořem. Město je to tedy značných výškových rozdílů. Turista si myslí, že Petřín je bůh ví jak vysoko, ale už takové Bohnice jsou výš. Díky kopečkům lze objevit spoustu skrytých zákoutí, výhledů, rozhleden, hrádků, tvrzí, ale i údolí a lesů, v městské zástavbě zas parků, rybníků, vesnické architektury, zámečků či kostelů. V neděli jsme se vydali na malou procházku relativně blízko centra po Vršovicích a Žižkově.

Od zastávky tramvaje Krymská jsme sešli ulicemi kousek dolů do Havlíčkových sadů, nebo též Gröbovky. Je to krásný park na svahu přímo nad vršovickým nádražím. Přístupný je zadarmo a zavírá se jen na pozdně noční hodiny. Od vily je pěkný výhled jak na nádraží, tak na Vršovice, Nusle a Pankrác. Vinice pod vilou vypadají honosně, jen bylo docela ošklivo, takže to ani za fotku nestálo. Altánek ve vinicích musí být v létě úžasným výletním cílem, navíc v něm je i restaurace. V areálu Gröbovky je ještě jedna zajímavá atrakce: umělá jeskyně. Skvělý nápad, který musí milovat hlavně místní děti. Vstup i s kašnou vypadá celkem honosně:

Vstoupíte prostředkem a po schodech vylezete do prvního patra. Odtud pak můžete prolézat různými chodbami mezi skálami a sem tam zalézt do nějaké menší "kobky".

Skaliska jsou přímo pod místními honosnými městskými domy.

Až takhle vysoko se dá dostat.

Dalším pěkným místem Gröbovky v horní části je jezírko, údajně i s umělým vodopádem, to jsme tam však neviděli.

Od Gröbovky jsme mezi honosnými vilami po pěkné dlážděné ulici sešli do části Na Kleovce, kde vede chodníček přímo nad Vinohradskými tunely. Je tu pěkný pohled na celý triangl mezi Vršovicemi a Nuslemi.

Železniční provoz tu je samozřejmě častý a pestrý, jen během naší chůze projelo snad 5 vlaků. Chodník končí na Nuselských schodech. U nich je další zajímavost. Stará velká chalupa, jako by do Prahy vůbec nepatřila. Podle všeho se jmenuje prostě "Chalupa pod Zvonařkou".

Pod chalupou je zastávka tramvaje "Nuselské schody". Tak jsme se vyvezli klasickou tramvají T3 linky 11 (která tu se stejným vozem, stejné linky jezdí minimálně 30 let) až na náměstí Jiřího z Poděbrad k velkým hodinám.

Hledali jsme, kde se najíst a Žižkov je pro tyto účely ideální. Je to ta pravá stará Praha, těch pravých starých Pražanů. Tady žijí místní lidé, tady se nic nemění, tady si svůj domov lidé uchovávají takový jak jej mají rádi navzdory všemu co se děje s centrem. Žižkovské putyky nevyjímaje. Náš výběr nakonec padl na Restauraci u Mariánského obrazu, která je hned kousek od Žižkovského vysílače.
Jídlo tam bylo dobré, hospoda má i nekuřáckou část a atmosféru Žižkova si drží přímo ukázkově.

Našim dalším cílem byl park Vrch svatého Kříže, nebo též Parukářka. Výrazný vrchol, který vyplňuje oblast mezi Olšany, Vítkovem a Ohradou. Často se tu dějí nějaké festivaly, třeba pivní se stánkami. Musí odtud být i pěkný pohled na ohňostroje. Kopec je minimálně zalesněný a jsou z něj výhledy na pořádný kus Prahy. Z fotek snad něco bude vidět, opravdu nebylo moc pěkně.

Po ulici Na Parukářce, kde podle zaparkovaných aut obyvatelé asi moc nestrádají dojdeme k malému parčíku, po něm sejdeme dolů a za Konšvovou ulicí začíná ulice Pražačka vedoucí po vrchu Vítkov přímo k slavné soše Jana Žižky z Trocnova.



Netřeba připomínat, že od Žižky jsou dokonalé výhledy na centrum Prahy, Petřín, Žižkov, Holešovice a hlavní nádraží s  tzv. novým spojením.



Nové železniční spojení, které značně zkapacitnilo průjezd Prahou na hlavní nádraží od severu a východu bylo plně otevřeno a dostavěno roku 2008 a jde o zajímavou estakádu mostů a tunelů přímo na úbočí vítkovského vrchu. Stará jednokolejná trať, kterou Nové spojení nahradilo, je nyní cyklostezkou, i s tunely. Takže i cyklodoprava z centra do Libně byla zkapacitněna.


Cesta od koně do centra vede dolů přímo kolem estakády a tunelů. S vlaky si tu můžete takřka plácnout (ale nedělal bych to).

Tohle byla taková malá procházka po širším centru Prahy. Praha toho však nabízí mnohem víc, o tom třeba jindy :)